26. 12. 1751 Narozen v Tasovicích
1758 Úmrtí otce
31. 3. 1767 Pekařským učněm u Františka Dobše ve Znojmě
1770 Pekařským pomocníkem v premonstrátském klášteře v Louce
1771 Poustevníkem v Tivoli
1772-1777 Studentem v louckém klášteře
1778-1780 U mistra pekaře Weyringa ve Vídni
1781-1784 Vysokoškolská studia ve Vídni
24. 10. 1784 V Římě – Přijetí řeholního roucha redemptoristů
29. 3. 1785 Vysvěcen na kněze redemptoristů v Alatri
1785 Dokončení noviciátu a zakončení studií ve Frosinone
3. 6. 1785 Úmrtí matky K. M. Hofbauera
1785-1786 Pobyt ve Vídni
1787-1808 U sv. Benona ve Varšavě; zakladatelské cesty do Německa, Švýcarska a Francie
1788 Generální vikář záalpských redemptoristů ve Varšavě
17. 6. 1808 Vykázání redemptoristů z Varšavy
1809-1813 Pomocným knězem v italském národním kostele ve Vídni
1813-1820 Správcem kostela sv. Uršuly ve Vídni
15. 3. 1820 Zemřel ve Vídni; pohřben na hřbitově v Maria Enzersdorf
19. 4. 1820 Povolení kongregace redemptoristů v Rakousku dekretem
cisáře Františka I.
29. 1. 1862 Přenesení ostatků do kostela Maria am Gestade ve Vídni
1867 Vyhlášen za „ctihodného“
29. 1. 1888 Blahořečen papežem Lvem XIII.
20. 5. 1909 Svatorečen papežem Piem X.
1914 Prohlášen patronem Vídně, později i Varšavy
Skrácená verze životopisu
Sv. Klement Maria Hofbauer – apoštol severu a patron měst
Klement Maria Hofbauer (vlastním jménem Jan Hofbauer) se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích u Znojma jako deváté z dvanácti dětí v rodině řezníka. Jeho otec zemřel, když bylo Janovi šest let. Matka vychovávala děti v duchu hluboké víry a zbožnosti, což mělo zásadní vliv na formování Klementova povolání. Již od dětství toužil stát se knězem, ale chudé poměry mu to dlouho neumožňovaly.
Ve svých 16 letech odešel do Znojma do učení k pekaři Františku Dobšovi. Pracoval svědomitě, ale touha po hlubším smyslu života ho vedla na poutě a do samoty. Spolu s přítelem Petrem Kunzmannem podnikl pěší cestu do Říma. Na čas se stal poustevníkem v Tivoli, kde přijal jméno Klement. Později odešel do Vídně, kde se živil jako pekař a zároveň navštěvoval kostely, ministroval a studoval.
Díky štědré pomoci vídeňských mecenášek mohl Klement konečně zahájit teologická studia. Zklamala ho však státní forma výuky pod vlivem josefínských reforem. V roce 1784 odešel do Říma a vstoupil do kongregace redemptoristů. Roku 1785 byl vysvěcen na kněze.
V roce 1787 byl spolu s Tadeášem Hüblem a Emanuelem Kunzmannem vyslán na misijní cestu na sever Evropy. Jejich působení se však zastavilo ve Varšavě, kde je místní církev požádala o pomoc. V kostele sv. Benona se Klement věnoval sirotkům, mládeži, chudým i bohatým. Zavedl neustálé misie, obnovil slavení liturgie a kázání. Jeho působení přitahovalo davy a kostel se stal duchovním centrem města.
Zároveň zakládal školy, sirotčince a společenství věřících. Roku 1788 byl jmenován generálním vikářem redemptoristů pro země na sever od Alp. Mezi lety 1790–1807 podnikl řadu zakladatelských cest do Německa, Švýcarska i Francie, ale kvůli politickým a církevním překážkám zůstaly tyto snahy bez trvalého úspěchu.
Dne 17. června 1808 byli redemptoristé z Varšavy vyhnáni. Klement strávil několik týdnů ve vězení a poté se vrátil do Vídně, kde začal novou fázi svého života. Stal se duchovním správcem kostela sv. Voršily a pokračoval v misijní činnosti mezi chudými, nemocnými, mládeží i intelektuály. Jeho vliv rostl, byl uznávaným kazatelem a zpovědníkem.
Klement se také aktivně účastnil veřejného života a snažil se ovlivnit řešení církevních otázek během Vídeňského kongresu. Jeho práce byla sledována a někdy i potlačována státní mocí, ale jeho duchovní vliv nepolevil. Zemřel 15. března 1820 ve Vídni.
Po jeho smrti se začal šířit kult svatosti. V roce 1862 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Maria am Gestade ve Vídni. Roku 1888 byl prohlášen za blahoslaveného a 20. května 1909 svatořečen papežem Piem X. V roce 1914 byl jmenován patronem Vídně a později i Varšavy.
Podrobnejší životopis
Tasovice – rodiště sv K. M. Hofbauera
Svatý Klement Maria Hofbauer se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích u Znojma v rodině řezníka. Jeho otec Pavel Dvořák pocházel z Moravských Budějovic, maminka Marie, rozená Steerová, byla dcerou tasovického rychtáře, který kromě zemědělství provozoval i řeznictví. Po něm zdědila usedlost č. 34. Klement přišel na svět jako devátý z dvanácti dětí (sedm z nich zemřelo) na druhý svátek vánoční a téhož dne byl také pokřtěn ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jméno dostal podle Jana Evangelisty a do matriky byl zapsán jako Hofbauer, což je překlad otcova příjmení do němčiny.
Rodina žila v chudém řemeslnickém prostředí. Otec zemřel, když bylo Janovi necelých sedm let. O rodinu se starala matka za pomoci starších dětí. Byla to žena nejen zbožná a pracovitá, ale i moudrá. Ve všem panoval pořádek, každý měl své povinnosti. Do Janových třinácti let vedla hospodářství sama. Poté otcovu živnost předala dceři Barboře, starší chlapci odešli do učení a postupně si založili vlastní rodiny.
Náboženskou výchovu získal Jan od své matky, pro kterou byla víra v Boha, milosrdenství jeho Syna a prostředkující pomoc Panny Marie základem veškeré naděje. V tomto duchu vedla celou rodinu, největší vliv však měla na Jana, který na ni po celý život lpěl s největší úctou a láskou. Uvádí se, že po zprávě o smrti otce dovedla chlapce ke kříži a řekla mu:
„On je nyní tvůj Otec. Ať mu děláš stále radost!“
Je zřejmé, že v tu chvíli přijal Jan s dětskou opravdovostí vnitřní odhodlání dostát tomuto matčinu přání.
Od útlého mládí mu matka dovolovala, aby se každou sobotu postil. Byl veden k tomu, aby dával almužny a dokonce aby nechával sloužit mše na potřeby druhých. Rád se modlil. Byl to on, kdo doma svolával ke společné modlitbě a předříkával růženec. Jeho nejoblíbenějším svátkem bylo Zvěstování Panny Marie. Už jako ministrant byl velmi horlivý. Od mládí se u něj projevovalo výrazné charisma a schopnost vytvářet společenství – rys velmi důležitý pro kněze.
Exkurz
Rodný domek sv. Klementa M. Hofbauera v Tasovicích přešel sňatkem jeho sestry Barbory do vlastnictví rodiny Preischingerovy a později rodiny Neuwirthovy. V roce 1908 jej koupila rakouská provincie redemptoristů a následujícího roku zde sestry sv. Hedviky zřídily klášter se sirotčincem a domácí ošetřovnou pro nemocné. Když roku 1929 přeložily sestry sirotčinec i s klášterem do Hrušovan nad Jevišovkou, kde vznikl nový Dětský domov sv. Klementa, převzala objekt dne 13. listopadu 1929 pražská provincie redemptoristů a založila v Tasovicích nový klášter.
Učněm, studentem a poustevníkem
Jan Hofbauer ve svých šestnácti letech vstoupil 31. března 1767 do učení k Františku Dobšovi, pekařskému mistrovi ve Znojmě. Byl pracovitý, dobře zvládal svou práci a zakrátko byl přijat za člena mistrovy rodiny, kde si ho oblíbil i mistrův malý, tehdy pětiletý syn. Když Jan každé ráno roznášel v nůši po městě čerstvé pečivo, posadil si k tomu chlapce na rameno na nůši. Měl rád děti, byl fyzicky zdatný, dobrosrdečný, lidé ve městě ho měli rádi a přezdívali mu Kryštof (podle legendy sv. Kryštof přenesl malého Ježíška přes rozvodněnou řeku).
Ačkoliv se Jan jevil jako dobrý a spolehlivý učeň, zmocňoval se ho stále větší vnitřní neklid a stával se méně zodpovědným. Nedokončil učení a v roce 1769 se vydal pěšky na cesty. Zamířil do Říma, kde – kromě toho, že poznal nové země – utužil celoživotní přátelství s pekařským tovaryšem Petrem Kunzmannem z jižního Německa. S ním tuto cestu tam i zpět vykonal (v pozdějších letech byl v Římě celkem čtrnáctkrát, z toho osmkrát pěšky).
Po návratu z Říma pomáhal při pečení chleba u premonstrátů v Louce.
Protože pocházel z chudých poměrů, nemohl pomýšlet na studium, i když jeho přáním bylo od dětství stát se knězem. Avšak další vnitřní neklid vytrhl Jana z ticha kláštera, a po vyhledání Kunzmanna se spolu znovu vydali do Říma.
Cestou se zastavili v Tivoli, kde byla neobsazená poustevna. Mladíci ve věku maturantů přijali nová jména. Jan dostal jméno biskupa a mučedníka Klementa z Ankary, a Petr byl přejmenován na Emanuela.
Po šesti měsících opustil Klement poustevnu i přítele a odešel domů. Tato životní epizoda však nikdy nezapadla – Hofbauer si navždy ponechal jméno Klement a podepisoval se jako Johann Klemens. Jméno Maria přijal později, zřejmě z úcty k zakladateli řádu.
Klement Hofbauer se vrátil opět do Louky. Došlo zde však k významné změně – představení kláštera mu umožnili navštěvovat klášterní chlapeckou školu. Jednadvacetiletý Klement tak usedl vedle malých žáků a čtyři roky studoval. V roce 1777 školu opustil a vydal se opět na cestu k jihu.
Exkurz
Klement Hofbauer se ucházel také u zemské správy o uvolněné místo poustevníka ve Vöttau (dnes Bítov). K vyřízení nedošlo, neboť josefínské předpisy zakazovaly volné poustevničení.
Klement se vrátil zpět do běžného života, tentokrát do Moravských Budějovic, kde získal díky svým českým příbuzným místo v pekařské dílně. Tehdy se také naučil česky, ale ani tady dlouho nevydržel.
Pekařem, studentem a knězem
Ve třiceti letech nastoupil Klement Hofbauer ve Vídni v pekařství U Železné hrušky. Mistr Weyring si ho vážil pro jeho zbožnost a pracovitost, mistrova dcera si ho zamilovala. On ale kromě práce v pekárně dával přednost vídeňským kostelům, kde ministroval a zůstával věrný svému přání.
Jeho sen se měl brzy splnit. Za prudkého lijáku obstaral fiakr třem marně čekajícím dámám. Když se s ním promoklý vrátil, pozvaly ho ženy, aby si přisedl. Na otázku, jak se mu mají odvděčit, Klement jim sdělil své vroucí přání – studovat a být knězem. Tak se mu jeho sen splnil, neboť sestry von Maul uhradily většinu nákladů jeho studií.
Studijní léta byla pro něho těžkým zápasem, vždyť samostatně hledal Boží pravdu. Ale přinesla mu i překrásné přátelství s kolegou Tadeášem Hüblem, synem revírníka od Lanškrouna. V tomto období si našel Klement i svůj velký životní vzor, kterým byl P. Josef Albert Diesbach, pocházející ze staré švýcarské šlechtické rodiny. Byl vzdělaným jezuitou – členem právě zrušeného Tovaryšstva Ježíšova. Založil ve Vídni spolek Křesťanské přátelství, kde soustředil věřící oddané katolicismu.
Zde se Klement Hofbauer seznámil také s Josefem von Penclerem, synem diplomata, jehož Marie Terezie povýšila do šlechtického stavu. S ním navázal přátelství na celý život. Je zřejmé, že to byl právě Diesbach, jehož prostřednictvím se Klement poprvé seznámil se spisy sv. Alfonse Maria z Liguori.
Klement Hofbauer studoval na teologické fakultě ve Vídni, zde však jeho zklamání nebralo konce. Představitelé školy postupovali podle představ císaře Josefa II., který si přál, aby kněz byl především vzdělaným člověkem, jenž by radil venkovským lidem ve věcech denní potřeby, při polnohospodářských pracích a kázal o občanských ctnostech. Převážná část profesorů byli volnomyšlenkáři a svobodní zednáři, přednášky byly poznamenány osvícenstvím. Při jedné přednášce se Klement neudržel a se slovy:
„Pane profesore, co zde přednášíte, už není katolické!” opustil posluchárnu.
V roce 1784 opustil Klement Hofbauer i s Tadeášem Hüblem Vídeň a odešli do Říma. Po více než dvacetiletém putování se Klement rozhodl vstoupit do řehole redemptoristů. Dne 24. října 1784 přijal řeholní roucho a 19. března 1785 složil svaté sliby s podmínkou, že zbytek noviciátu si doplní.
Pobyt ve Varšavě a na cestách
Klement Hofbauer s Tadeášem Hüblem opustili v roce 1786 Vídeň a byli vysláni se souhlasem generálního představeného de Paula na misijní cestu na Bílou Rus. Kněze pozvala ruská carevna Kateřina II. Na cestě se k nim přidal Emanuel Kunzmann. Téměř po čtyřech měsících došli do Varšavy, kde si chtěli odpočinout. Dál už však v cestě nepokračovali. Ve Varšavě totiž bylo od 17. století bratrstvo sv. Benona, které mělo za cíl podporovat cestující cizince, ošetřovat nemocné, starat se o cizozemské děti a sirotky.
V době příchodu těchto tří německých řeholníků hledali pro svůj kostel kněze. Představený de Paul na požádání polského nuncia Saluzza a polského krále Stanisława Poniatowského dal svolení Klementu Hofbauerovi a jeho společníkům k pobytu ve Varšavě.
Období, které prožil Klement Hofbauer ve Varšavě, patří k nejbolestivějším dějinám Polska. Přes všechny politické změny zůstala v Polsku bezbřehá bída, stejně jako rostoucí morální rozpad společnosti. V samých počátcích pobytu se jeho pozornost soustředila nejdříve na nezaopatřené sirotky, pro které založil sirotčinec a vybudoval školy pro chlapce i dívky.
O své svěřence pečoval i po skončení školní docházky. Na tyto aktivity však potřeboval peníze. Vedle prostředků od svých přátel z Vídně pořádal sbírky a nestyděl se ani žebrat. Uvádí se, že když žebral v hospodě, jeden z karbaníků mu plivl do tváře. Hofbauer na to řekl:
„To bylo pro mne – ale nyní mi dejte něco pro sirotky!”
Klementovou životní ideou bylo rozšíření řádu. Ve Varšavě viděl možnost jejího naplnění. Hofbauerovi se podařilo za krátkou dobu zvelebit zpustlý kostel sv. Benona, ve kterém probíhaly okázalé bohoslužby (pro představu můžeme uvést, například když Hofbauer začínal, bývalo ročně uděleno 2 000 svatých přijímání, a od roku 1800 už jich bylo přes 100 000). Kostel se stal i pro svou hudbu vyhledávaným kulturním centrem a byl neustále plný lidí. Zvyšující se počet kněží tu vykonával denně několik mší, kázání, adorací a modliteb. Z bohoslužeb u sv. Benona učinil Hofbauer „ustavičnou misií“. Tím obnovil ve Varšavě okázalé katolické slavnosti.
To však vyvolalo podezření v politických kruzích i nepřátelství u svobodných zednářů.
Na základě rozkazu byli nakonec redemptoristé z Varšavy vykázáni, a to 17. června 1808.
Exkurz
Kostel se stal za působení redemptoristů národní svatyní a zdrojem útěchy.
Hofbauerovi se podařilo založit společenství sester, které převzaly péči o dívčí ústavy.
Opíral se o laické spolupracovníky, jež seskupoval do malých skupin oblátů, tj. Bohu zasvěcených.
O šest let později, v roce 1795, vzniklo Společenství sv. Josefa.
Těmto všem společenstvím svěřoval mnoho úkolů evangelizačních i charitativních.
Exkurz
Klement Hofbauer byl jmenován generálním vikářem pro země na sever od Alp roku 1788.
Všechny zakladatelské cesty kvůli založení nových poboček klášterů podnikal z Varšavy v průběhu let 1790–1807 (Německo, Švýcarsko i Francie).
Jeho snahy vždy končily neúspěchem a jenom člověk svaté trpělivosti a vytrvalosti mohl pokračovat znovu a znovu ve svém úsilí.
Téměř všude museli redemptoristé začínat z ničeho, opravovat polorozbořené objekty nabídnuté k bydlení, byli vystaveni šikanám, pomluvám a nakonec museli movitý majetek přenést pěšky do nové lokality.
V tomto období Klement v čele komunity zápasil často o holou existenci – ať už vykonával zednické práce, nebo absolvoval daleké cesty a téměř ponižující návštěvy k zajištění klidu a vhodného působiště pro svůj řád.
Zpočátku měl na několika místech úspěch, ale nakonec všechno úsilí ztroskotalo na nevraživosti církevních hodnostářů – a nepřála mu ani politická situace v Evropě.
Ale lid Hofbauera a jeho spolupracovníky miloval – a kam přišel, tam dokázal navodit atmosféru jako u sv. Benona.
Knězem a pastýřem ve Vídni
Po vypovězení redemptoristů z Varšavy strávili kněží čtyři týdny ve vězení v Küstrinu. Poté byli vykázáni do svých domovských států.
Po tomto neúspěchu prošel Klement Hofbauer velikým vnitřním obrácením. Pochopil, že své životní dílo (vybudovat řád redemptoristů za Alpami) nelze dosáhnout lidskými cestami.
Od této chvíle se stal Božím služebníkem, který si nic nevybírá a jde tam, kam mu Pán ukazuje.
Klement Hofbauer se vrátil opět do Vídně.
Soustředil kolem sebe chudé lidi, navštěvoval nemocné, jimž nosil jídlo, chodil jim zatopit, přinášel útěchu i finanční pomoc.
Seskupoval kolem sebe i zvídavou mládež nejrůznějších vrstev a snažil se jí předat poklad víry.
Právě pro ni udělal Hofbauer pro budoucnost nejvíce.
Klement se stal duchovním správcem v klášteře sv. Voršily v Jánské ulici.
Zde si získal velkou oblibu sester a pozvedl život kostela stejně jako ve Varšavě.
Dbal na krásu a okázalost bohoslužeb a znovu obnovil kázání.
Lidé začali navštěvovat kostel, kde na ně působilo především to, s jakou úctou a pokorou Klement sloužil mši svatou.
Jeho kázání měla velikou sílu, která pramenila z jeho životní moudrosti.
Stal se vyhledávaným zpovědníkem a rádcem lidí z celé Vídně.
Klement Hofbauer docházel pravidelně i do společnosti mezi vlivné osobnosti.
Je zřejmé, že prostřednictvím účastníků Vídeňského kongresu, lidí kolem Friedricha Schlossera, frankfurtského delegáta, se Klement pokusil ovlivnit výsledek církevně-politických otázek – např. obnovení církevního státu, nové uspořádání biskupství, obsazení jejich stolců.
V závěru svého života Klement Hofbauer zakusil ještě mnoho trpkostí.
Nedlouho po Vídeňském kongresu byl znovu sledován policií, šikanován a často vyslýchán.
Byl očerněn u císaře na základě tvrzení mocné politické kliky, která chtěla dosáhnout jeho vypovězení z Rakouska.
Nakonec se vše obrátilo v Hofbauerův prospěch.
Když se císař po návštěvě u papeže vrátil z Říma, udělil Klementovi audienci, na které Hofbauer předložil císaři ke schválení pravidla založení kláštera redemptoristů.
Významného dokumentu, který uvádí kongregaci do Rakouska (19. 4. 1820), se již Klement nedočkal.
Zemřel 15. března 1820.
Význam sv. K. M. Hofbauera
Dne 19. dubna 1820 byl císařem Františkem I. oficiálně povolen pobyt redemptoristů v Rakousku a kongregace se začala šířit do celého světa (od roku 1832 byli redemptoristé i v Severní Americe).
Redemptoristům byl přidělen ve Vídni kostel Maria Stiegen (dnes Maria am Gestade) a přilehlá budova Pasovský dvůr.
Klášter Maria am Gestade (Panny Marie na Nábřeží) se tak stal mateřským domem redemptoristů.
Práce P. Hofbauera pro Boží království utěšeně vzrostla.
Tak se vyplnilo, co v den pohřbu P. Hofbauera napsal jeho přítel Adam Müller pro noviny Österreichischer Beobachter:
„Ovoce jeho činorodého, opravdu apoštolského života mezi námi budou sklízet naši potomci.
Vysocí i nízcí, učenější i nevzdělaní naříkají nad nenahraditelnou ztrátou svého otce a vůdce.
I ti nejvzdálenější, kteří ho znají jen podle jména, pociťují při zprávě o jeho smrti, že padla silná opora víry a náboženství – tedy i vlasti.
Jen myšlenka, že žije dále v nesmírné setbě dobra, může zmírnit zármutek nad jeho smrtí.“
Do roku 1849 byl generálním vikářem kongregace P. Passerat, v té době vzrostla zaalpská část řádu na 21 domů se 350 členy.
V roce 1847 byl Hofbauerův hrob v Maria Enzersdorfu důstojně upraven, jeho ostatky byly uloženy do nové rakve a nápadně zachovalý biret a štóla byly přeneseny do kostela Maria am Gestade, kde se však za revolučního přepadení kláštera roku 1848 ztratily.
V roce 1859 dal kardinál Rauscher první podnět na Hofbauerovo blahoslavení.
Dne 5. listopadu 1862 byly Hofbauerovy ostatky slavnostně přeneseny do kostela Maria am Gestade.
O dva roky později, v roce 1864, začal proces blahoslavení pod vedením biskupa dr. Mayera.
V roce 1867 byl Hofbauer prohlášen za „ctihodného“.
Roku 1888 byl Klement Maria Hofbauer prohlášen Lvem XIII. za blahoslaveného
a 20. května 1909 jej papež Pius X. svatořečil.
O pět let později, krátce před vypuknutím 1. světové války, vyhlásil roku 1914 Pius X. sv. Klementa Maria Hofbauera za patrona města Vídně.
Později se stal i patronem Varšavy.
Na počest svatořečení sv. K. M. Hofbauera byly vybudovány pomníky, kostely, kaple a řeholní domy nesoucí jeho jméno.
Dodnes je uctíván věřícími jako muž víry, který vyvedl církev z krize osvícenství zpět k pravé zbožnosti.
V tom je rozhodující Hofbauerův význam i pro přítomnost.
Exkurz
První klášter redemptoristů na území České republiky byl založen roku 1855 v Koclířově u Svitav a podléhal tehdejšímu Zaalpskému vikariátu, později provincii Vídeň. Samostatná Pražská provincie redemptoristů vznikla 26. dubna 1901. Jejím prostřednictvím byla založena provincie Varšava a viceprovincie Karlovy Vary, Bratislava a Michalovce.
Před II. světovou válkou patřila Pražská provincie redemptoristů mezi nejsilnější na světě, měla téměř 300 členů. V roce 1989 měla ještě 120 členů, v roce 2006 již jen 29 členů, v roce 2009 se počet snížil na 19, z nichž jen 9 žilo ve třech klášterech: Svatá Hora, Frýdek-Místek, Tasovice. V roce 2017 vznikla jedna velká provincie redemtoristů s názvem Bratislava-Praha.