Ve dnech 22-23.7.2026, se P. Krzysztof Strzelczyk účastnil již tradiční (od roku 2003) cyklistické pouti Český Těšín –Jasná Hora v Częstochowe v Polsku. Tento rok jelo 27 poutníků. Je to jedna z forem putovaní na toto místo již od konce 90 let. Hlavní pouť je pěší (jde 5 dnů ) a třetí ja autobusová. Každý rok pouť má svoje heslo-téma, podle kterého probíhá celý duchovní program. Každý den je mše svatá, konference i růženec s rozjímáním.
Letos téma navazovalo na výročí 800 let od smrti sv. Františka z Assisi: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“
V duchovním slovu poutníkům jsem mimo jiné řekl: „Když se František modlil před křížem v kostelíku sv. Damiána za hradbami Assisi, uslyšel hlas ukřižovaného Krista: Františku, jdi a oprav můj kostel, který se rozpadá.“ Tehdy si všiml, že kostelík, ve kterém se modlil, potřebuje opravu. Vrátil se domů, vzal z otcova obchodu cenné látky a prodal je na trhu ve Folignu, a získané peníze se rozhodl věnovat na obnovu kostelíka. Rozhněvaný otec ho přivedl před soud biskupa a požadoval vrácení peněz. Tehdy František vrátil otci nejen peníze, ale i roucha, říkajíc, že od té doby bude pro něj Otcem jen Bůh. Oblékl si kající roucho ve tvaru kříže, opásal se provazem a začal vést kající život, živíc se jen almužnou. Chtěl tímto způsobem napodobovat Ježíše Krista, vlastníma rukama se pustil do obnovy kostelíka sv. Damiána.
Bůh však pomocí dalších zásahů upřesňuje jeho povolání. Jednoho rána roku 1208, při účasti na mši svaté v kostele Matky Boží Andělské (Porciunkule), František uslyšel slova evangelia: ‚Jděte a hlásejte: Nebeské království se přiblížilo (…) Neberte zlato ani stříbro, ani měď do svých opasků, na cestu neberte pytel, ani dvě roucha, ani sandály, ani hůl.‘ (Mt 10,7; 9-10). František tyto slova pochopil jako své povolání: od té doby si přál žít podle Evangelia a hlásat pokání a obrácení.
Někteří si všimli, že jeho znalost Bible se zdá vycházet z pečlivé účasti na liturgickém životě církve – tedy pochází z období po obrácení. Více však přesvědčuje jeho osobní, živý kontakt s Biblí. Uměl dobře využívat Bibli. Sv. Jan Pavel II učil mládež: „Existují různé způsoby modlitby. Nejčastěji se jí říká rozhovor, setkání s Bohem. Při rozhovoru nejen mluvíme, ale také nasloucháme. Modlitba je tedy také nasloucháním. Je to právě naslouchání vnitřnímu hlasu milosti. Naslouchání volání. A protože se mě ptáte, jak se modlí papež, odpovím, že stejně jako každý křesťan: mluví a naslouchá. Někdy se modlí bez slov – tehdy naslouchá ještě více. Nejdůležitější je právě to, co uslyší“.
Dílo obnovy v Kristu nikdy nekončí. Každá generace se svou mentalitou a charakteristickými rysy je jako nový kontinent, který má být získán pro Krista. Církev musí neustále hledat nové cesty, které jí umožní hlouběji chápat a naplňovat poselství, které dostala od svého Zakladatele s obnovenou energií. Církev je Jeho dílem, neustále ho buduje, protože Kristus v ní stále žije a působí. Církev patří Bohu a zůstane Jeho navěky. Pokud naší vírou a životem říkáme „ano“ Kristu, musíme také říct „ano“ Církvi. Kristus řekl apoštolům a jejich nástupcům: „Kdo vás poslouchá, Mne poslouchá, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; ale kdo mnou opovrhuje, pohrdá tím, který mne poslal“ (Lk 10,16).
Je pravda, že Církev je také lidskou realitou, která nese všechna lidská omezení a nedokonalosti. Skládá se totiž z hříšných a slabých lidí. Copak Kristus sám nechtěl, aby naše víra v Církev přijímala také tuto realitu? Cesta, kterou nám ukazuje Kristus žijící v Církvi, vede k dobru, k pravdě, k věčnému životu. „Ne“ řečené Církvi by zároveň bylo „ne“ řečenému Kristu.“
O. Krzysztof Strzelczyk CSsR
